Stejně jako v mnoha jiných obcích a městech, nacházejících se v tzv. zněmčeném území, tak i v Haberspirku se dne 12.9.1938 hromadně poslouchal projev Adolfa Hitlera přenášený ze sjezdu NSDAP v Norimberku. Hlídky ordnerů (Dobrovolná ochranná služba) obsadily křižovatky i obec samotnou. Hned druhý den byla na výzvy předáků SdP zastavena v nedalekých dolech práce a děti nešly do školy. V blízkosti četnické stanice se shromáždil rozvášněný dav sudetských němců (tehdy ještě stále československých státních občanů), který mával nad hlavami motykami, obušky, krumpáči a se vztyčenými pravicemi pokřikoval zakázaná hesla. Četníci odmítli požadavky henleinovců, vzápětí dochází k prvnímu pokusu o obsazení četnické stanice. Útočníci vnikají dovnitř, padne výstřel při kterém umírá velitel stanice – praporčík Jan Koukol. Nastává více než dvouhodinový boj o stanici.

Mezitím vyvlekla skupinka ordnerů z poštovního úřadu Růženu Pardusovou, manželku jednoho z četníků – štábního strážmistra Jana Parduse. Je na místě odsouzena k smrti a odvedena do svého bytu, kde její matka hlídala roční vnučku Věru. Při prvních výstřelech vyskočily obě ženy i s dítětem oknem ven a pokusily se uprchnout směrem k Sokolovu. S pistolí v ruce jsou však zadrženy ordnery a za pokřiku davu, který jim nadával do českých sviní, jsou odvedeny do bytu místní učitelky.

Četníci zatím bojují o stanici a své životy. Netuší co se děje s rodinou štstrážm. Parduse a opětují palbu. Divoká přestřelka trvala zhruba dvě hodiny. Strážmistr Matěj Příbek byl zraněn na levé paži. Poté je před budovu četnické stanice dovlečena zlynčovaná a těžce zraněná Růžena Pardusová. Četníci nemají nevybranou a pod pohrůžkou zavraždění Růženy Pardusové jsou donuceni ke kapitulaci.

Jako první vychází zranění a otřesení strážmistři Matěj Příbek a Antonín Křepela, který se vzápětí pokouší o útěk. Horda zfanatizovaných nacistů jej však za obcí dožene. Později je strážm. Křepela nalezen s mnohačetnými poraněními včetně proražení lebky a střelnou ranou mrtvý. Jako poslední vychází strážmistr Pardus. Je po něm vystřeleno a on padá k zemi. Ihned se na něj vrhne dav, který ho začal brutálně lynčovat. Štstrážm. Pardus upadá do bezvědomí a již neví že přichází pomoc. Do města přijíždí posila z četnického pohotovostního oddílu ve Falknově (dnešní Sokolov). Ihned je uvítá palba ze zálohy a v četnickém autokaru umírají četníci na zkoušku četař Vladimír Černý a desátník Stanislav Roubal.

Bilance habartovské vzpoury je děsivá: čtyři mrtví četníci, těžce ranění manželé Pardusovi a četnický strážmistr Matěj Příbek. Na straně druhé v Haberspirku padli čtyři ordneři a další tři byli raněni. Ostatní viníci a iniciátoři tragédie prchají na území Říše, kde se jim dostává náležitého uvítání hrdinů.

Své si během okupace prožil Jan Pardus. Dne 1. října 1942 byl zatčen gestapem a odvezen do Chebu, kde měl být u místního soudu (Sondergericht) souzen a odsouzen k smrti paradoxně „pro vraždu Jana Koukola a těžké zranění jednoho z ordnerů”. Soudní líčení skončilo fiaskem a Pardus odsouzen nebyl. V roce 1944 byl převezen do vazby pražského gestapa na Pankráci. Pouze část vzbouřenců z Haberspirku skončila v květnu 1945 před spravedlivým Československým soudem, někteří zmizeli jiní padli.