I móda kabelek doznala změn. Již se nenosí pompadúrky, tj. řasený pytlík z hedvábí nebo sametu, ani kabelky ze stříbrného pletiva s tuhým rámečkem, které byly módní na počátku první republiky.

Oblibu si naopak udržela psaníčka, která se objevila v roce 1927. Přežívají i gobelínové kabelky s ozdobným kovovým uzávěrem. Ty přetrvaly až do doby protektorátu, ale spíše u konzervativních a starších dam.

Psaníčko.

Kabelka gobelínová.

Ve třicátých letech byly módní také obdélníkové kabelky s ouškem na zadní straně a čtvercové kabelky s jedním nebo dvěma krátkými oušky. Ty z rukou žen sice nevymizely, ale nepatřily již k módním. Kabelka se nosila v ruce, na rameno se přesunula až koncem 40. let.

Dopolední štrapační kabelky nebo spíše tašky musely být především praktické a pojmout nejen kapesník a peněženku, ale i klíče, pudr, zrcátko, plnící pero, obálku s potravinovými a oděvními lístky, zápisník, stvrzenky, občanskou legitimaci či nové číslo časopisu.

Větší důraz byl kladen na tvar, než na materiál. Od roku 1942 to byl tvar úzký a vysoký s velkým držadlem. U společenských kabelek se kladl důraz na efektní úzávěr. V závěru války se objevují i kabelky s dlouhým uchem.

Kůže se stala vzácným materiálem, proto byly kožené kabelky v době protektorátu na ústupu. Společenské kabelky, vyrobené z jemné kozinky, jelenice či hedvábí měly doma ženy ještě z doby předválečné.

Novým oblíbeným materiálem na kabelky se stalo voskované plátno, plsť, popruhy a další náhražkové materiály. Pro jaro a léto se též hodily textilní kabelky šité ze zbytků látky na šaty, případně z látky hodící se k plášti či šatům. Ušít se dala i doma, pomocí papírového kartonu na vyztužení těla, dvou dřevěných hůlek v horním okraji a zapínání na spinátka. V oblibě bylo i sešívání kabelek z kožených i látkových zbytků. V závěru války se stal oblíbeným kulatý tvar.

Luxusní kožené soupravy, cestovní kufry, kufry na klobouky, kabelky společenské i štrapační nabízel např. obchod Josefa Nachtigalla na Národní třídě v Praze.