Nejčastějším materiálem na klobouky byla plsť. Vyráběla se převážně z králičí srsti, na luxusní klobouky pak plsť ze srsti antilop. Levnější klobouky bylo možné vyrábět i z vlněné srsti.

Nejjemnější kobouky se zhotovovaly z jemných chlupů ze zad králíků a zajíců.

Základem klobouku je štumpa, tj. polotovar těla klobouku. V továrnách byly vyráběny na strojích. Dámské klobouky čekaly na ruce modistky, která jim dala tvar a ozdobila dle poslední módy. Větší města byla plná modistických salónů. Mezi nejznámější patřily např. Božena Kemrová - Oulíková, Manka Vítková, M. Veider nebo madam Tombo.

V roce 1939 bylo trendem vysoko vyčesané vlasy nad čelem, ke kterým byly vhodné klobouky s vysokým dýnkem a různými ozdobami z peří a květin. Klobouky směřovaly vzhůru, a tak zvyšovaly postavu. Zárověň měly působit čistě žensky. Do módy se vrátila kapuca a to nejen pro sportovní oděv, ale hlavně pro společenské pláště, aby chránila nakadeřený složitý účes před větrem, deštěm či sněhem.

Trendem roku 1939 byl kromě květů i závoj. Po letech, kdy byl považován za nemoderní, již neměl obličej polozahalovat, ale stal se samostatným dekorativním prvkem, který mohl zakrýt celý klobouk a obličej ponechat odkrytý. Klobouky, které zakrývaly závojíčky horní polovinu obličeje si svou oblibu též udržely.

Vedle efektních klobouků se nosily i šátky. Již neplatilo, že šátek je určen jen pro dělnice a rolnice. V momentu, kdy si jej na hlavu uvázala Adina Mandlová bylo jasné, že se stane módním hitem a běžnou součástí sportovního šatníku. Hodil se do automobilu, pro výlet na venkov, do přírody, ale i pro sport. Nehodil se však kamkoliv. Uvázat si jej tzv. na babku a vyjít si na promenádu bylo právem kritizováno. Oblíbené byly i rádiovky. Nosily je především studentky a mladé dívky.

Klobouky na jaře 

Na jaře byla sláma na kloboucích kombinována s plstí. Válka nepřála dovozu kvalitní slámy, proto byla využívána sláma domácí či dovoz z Itálie. Ta byla ale hrubá a lesklá.

Na jaře 1940 se do módy dostávají oproti roku předešlému, kdy byly v módě klobouky s vysokým dýnkem, klobouky vybíhající hodně dopředu a nesedící bez gumiček a bandó na hlavě. Podržet je mohla i síťka. Ta navíc zpevnila účes plný lokýnek. Typ a tvar klobouku musel odpovídat účesu.

Klobouky v létě

Léto 1940 přineslo novinku v podobě turbanů. Vázaly se velkým uzlem nad čelem a velmi oblíbené byly mezi herečkami. Nosila je Lída Baarová i Adina Mandlová.

Starší ženy upředňostňovaly klobouky s klopenou střechou tzv. klopáčky, toky a malé kloboučky nasazené do čela. Mladé dívky zase klobouky posazené na temeni hlavy, které odkrývaly čelo tzv. breton. Nosily se i nejrůznější vysoké barety, těplušky a sněhurky.

V létě 1941 propukla vlna velkých slaměných širáků. K těm se nosily dle italského trendu jen mírně zvlněné vlasy. Tento trend působil velmi romanticky.

Klobouky v zimě

Nosily se menší klobouky posazené šikmo do čela. Jako materál byla využívána plsť. Barvy byly tmavší.

Vzhledem k zákazu výroby klobouků z jara 1942 si ženy již nemohly pořizovat klobouky nové. I zde se z nouze stala ctnost a staré modely klobouků se předělávaly, přešívaly, ale i přebarvovaly. Povoleno bylo předělávat jen starší klobouky. Nesměly se též upravovat zákazníkem donesené plstěné kapelíny a štumpy. (polotovary klobouků)

U plstěných klobouků byl přísný zákaz prodeje. Mírnější bylo omezení u přechodných klobouků, kombinovaných z plsti a slámy.

Domácí předělávání klobouků bylo běžné pro řadu žen. Patřilo však i do služeb modistek. Nyní se ale stalo nezbytností.

Klobouky, barety i čepičky se v době nedostaku materiálů a hlavně kapelínů vyráběli i z látek. Postačil kousek látky, který zbyl z šatů či kousek kožešiny, kůže nebo zbytek sametu, dyftýnu a šikovné ruce modistky vyrobily vkusnou a hlavně k oděvu perfektně padnoucí pokrývku hlavy.

Ve druhé polovině války se staly nejoblíbenější pokrývkou hlavy barety. Byly nenáročné jak na provedení, tak na materiál. Velice dobře se kombinovaly s oděvem. Zdobily se stejně jako klobouky peříčkem či závojem, aby je bylo možno vzít i pro společenskou příležitost. Nosily se barety látkové, ale mohly být i upletené ze zbytků vlny či příze.

Dále se nosily i všechny klobouky nošené ke straně nebo jen na vrcholu hlavy jako rendlíky, toky, turbany, kanotiery atd. Oblíbené byly i sportovní klopáčky. Mladé dívky dávají přednost oválným kloboučkům posazeným na temeni hlavy, odkrývající čelo a vlasy nad ním. Módní byly dlouhé, tzv. biskupské čepičky, které se šily z úplných odstřižků a bylo možné kombinovat v různých barvách. Po válce chodily mladé dívky prostovlasé.