Plášť byl nezbytným oděvem na cesty. Pokud bylo cílem cesty mondénní středisko, garderóbu bylo třeba přizpůsobit a zvolit elegantní francouzský pláš. Anglický plášť byl universálního charakteru a hodil se proto ke všem příležitostem.

Typy plášťů a kabátů

Anglické pláště - byly spíše sportovního střihu. Plášť s pánskou fazonkou malého límce se hodily pro sportovní ženy. Střih byl jednořadý se zvonovou sukní a páskem s přezkou, kterým se zdůrazňovala štíhlost nebo dvouřadé. K takovému plášti se hodil sportovní klopený klobouk.

Dalším typem byl plášť raglánový. Tento střih byl stálicí v dámských šatnících moderních, vysokých a štíhlých mladých dívek. Nabízel svou šířkou pohodlí a komfort. Na hlavu k němu postačil jednoduchý baret. Nejoblíbenější byla písková barva. Jako raglán bývaly označovány i pláště s kimonovými či v ramenou vsazenými rukávy, které neměly typicky raglánový střih. Délka mohla být dlouhá, tříčtvrteční i krátká. Raglánový střih mohly mít i zimní kabáty s podšívkou a kožešinovými ozdobami. U raglánových kabátů se přednice šily dvojitě, což bylo velmi praktické. Za teplého počasí umožňovalo zapnutí jen na spodní část a vrchní nechat efektně pootevřenou. Vrstvení látky umožňovalo elegantní kombinování ze dvou vzorů látky či látky oboustranné. Novinkou bylo skryté zapínání pod légou.

Další variantou byl dámský plášť, šitý na způsob pánských ulsterů. Byl to vlněný dvouřadý kabát s vatelínovou podšívkou, který se hodil pro chladné dny. Jarní a podzimní kabáty se podšívaly vatelínem, aby je bylo možno nosit i v zimě. Vatelín byl velmi oblíbeným materiálem ve válečných zimách, jelikož většina obyvatelstva si nemohla pořídit kvalitní zimní kabát. Dalším materiálem byla velbloudí srst zvaná též kamelhár. Na podzimní trenčkoty a sportovní raglány byl nejoblíbenějším materiálem gabarden.

Francouzské pláště - měly propracovanou úzkou linii. Byly pravým opakem sportovních, pánsky vyhlížejících raglánů. Dávaly jim přednost ženy romantické a korpulentní. Sukně byla zvonová, linie úzká, zapínání kryté lištou a výstřih jednoduchý bez klop. Kapsy mohly být dekorativně našity. Plášť bez klop bylo možno doplnit kožešinou. Celkově tyto pláště působily velice žensky. K tomuto typu pláště se hodil elegantní francouzský klobouček, ale i toka či kanotiér.

Pláště se šily z tekých vlněných nebo těžkých hedvábných látek, většinou jednobarevných. Nejoblíbenějšími barvami byly modrá, černá a pro straší dámy hnědá. Pláště se dobře kombinovaly s letními šaty. Musely být stejné délky jako šaty a být s nimi barevně sladěny. K tomu sloužily často i ozdoby z totožné látky jako šaty.

Plášť k odpoledním šatům musel být sám o sobě vkusným oděvem, jelikož dle etikety se jej nedoporučovalo odkládat. Velmi praktické byly trojdílné komplety, které se skládaly ze sukně, saka a pláště. Byla to v podstatě i úsporná praktika, protože se při stříhání ušetřila látka. Šily se ze dvou látek. Např. kostka se použila na sako a podšívku pláště, jednobarevná látka pak na sukni a svršek pláště.

Zimní pláště

Na zimních vlněných pláštích se praktikovalo i ozdobné štepování. V zimě 1939 byly velmi módní různé kruhy a půlkruhy, které vynikly na jednobarevných hladkých látkách. Z látek uzlíčkových a kostkovaných se šily sportovní pláště volného střhu s praktickými kapsami. Oblíbené byly vzory jako rybí kost, pepito nebo skotská kostka. Do kabátů se nosily šály obtočené kolem krku a zastrčené dovnitř do kabátu.

Zimní pláště patřily k nejdražším běžným oděvům. Ideálním materiálem byla vlna a její směsi. Hlavně teplé kabáty se šily z tvídů, grombi a dalších pevných látek. Dovnitř se vkládala podšívka, nejlépe kožešinová, častěji ale velbloudí nebo vatelínová.

Peleríny a pláštěnky

V módě stále zůstávají pelerínky a pláštěnky. Velmi pěkné byly francouzské inspirace. Ty kombinovaly ve dvou barvách šaty a pelerínu. V odlišném tónu byla jen podšívka peleríny.

Pro odvážné dámy byla doporučována např. kombinace tmavě modrých šatů s pelerínou s cihlově červenou podšívkou. Pro dámy méně odvážné pak dva odstíny modré. Šedomodré a temně modré.

V létě 1942 se do módy dostávají peleríny v podobě pláštěnek. Kombinovaly se se slaměným širákem. Nosily se úzkého i širokého střihu. Objevuje se i inspirace uniformami koloniálních vojáků, kteří nosili pláštěnky ve slonové barvě s červenou podšívkou.

U kompletu mohla mít pláštěnka podšívku ze stejné látky, jako byly ušity šaty. V létě se nosila pláštěnka přes ramena, za chladu se do ní dáma mohla zahalit.

Pláštěnky a pláště do deště

Ženské oděvy z jemných látek byly méně odolné vůči dešti než oděvy pánské. Proto byl deštník a pořádný plášt do deště nesdílnou součástí šatníku. Nepromokavé pláště se zhotovovaly z nejrůznějších materiálů jako byl pogumovaný batist, vulkanizovaný šifón. Nejoblíbenější bylo impregnované balonové hedvábí. Pláště musely být volnějšího střihu, aby se pod ně vešly i teplé vlněné šaty či kostým. Novinkou na nich byla kapuce. Měly velmi jednoduchý střih, zapínaly se na jednu řadu knoflíků, měly malý límeček a pásek s přezkou. Mohly mít i podobu pláštěnky pončového střihu, jen s průstřihy na ruce. 

K pršiplášti se nehodil elegantní klobouček, ale spíše obyčejný kropáček nebo šátek. V kabelce mohl být uložen praktický čepec z barevné blány. Z té byly dostupné i průhledné pelerínky, předchůdkyně klasických gumových pláštěnek, které se daly po dešti snadno složit do síťovky.

Deštníky

Pro dámy se kromě klasického černého deštníku hodil deštník v hnědé barvě s kostkovaným vzorem.

Cena deštníku závisela na materiálu, ze kterého byl vyroben. Ty levnější měly rukojeť z celuloidu, ty kvalitnější a dražší ze vzácných dřev, bambusu, švédské břízy, višně či vinné révy.

Hodnotný pánský deštník měl silný nástavec z téhož dřeva jako rukojeť na spodní části deštníkové hole a místo pryžového kroužku na přidržování drátků tzv. zvonek z mosazi, doublé nebo stříbra. Pánské deštníky se vyráběly ze 7-8 dílů, dámské jich mohly mít až 16.

Značka továrny byla nenápadně umístěna na pérech. Pánské deštníky měly častěji robusnější zahnutou rukojeť, zatímco dámské rovnou tyč jen s ozdobným zakončením. Novinkou byly deštníky z celofánu.

Slunečníky

Slunečníky odstavila na vedlejší kolej móda opálené pleti. Ženy se již před sluníčkem neskrývaly, a tak se nosí jen paraplátka, ponejvíce v lázních a u vody. Plní funkci spíše dekorativní, než praktickou. Bledá pleť již není žádoucí. Když začalo opálení z prázdnin mizet, přišlo na řadu slunce OSRAM-ULTRA-VITALUX, které dle reklamy "svými ultrafialovými, světelnými a infračervenými paprsky v podobném složení jako slunce dokázalo vykouzlit zdravě opálený vzhled."