Společenské šaty " IMPRIMÉ VEDE"

Zatímco vycházkové odpolední šaty se šily z tzv. pracích látek, na společenské šaty se používaly luxusnější materiály. Byla to nejvýše ceněná skupina látek v přídělovém systému. Jednalo se o látky jako vlna, hedvábí a látky obsahující hedvábí. Velmi oblíbená byla krajka, ať už v podobě sedel, vsadek nebo rukávů. Velmi se využíval pro aplikace i samet a satén. Módní barvou byla černá, tmavě modrá, odstíny vínové či hnědé.

"Imprimé vede" vystihuje společenskou toaletu lépe, než cokoli jiného. IMPRIMÉ, původně z francouzského "tissus imprimés" se vžil pro označení hedvábných látek s potiskem rozkvetlých luk. Hedvábné rozevláté sukně byly pro velkou společenskou událost tím pravým.

Obecně platilo, že pro čím větší společenské události tím je vhodný větší vzor. Na menší odpolední příležitost menší drobnější květy. Kombinovaly se též vzorované látky s jednobarevnými. Byly módní i ozdoby z květů.

I společenské toalety zasáhla móda přešívání. Zde se však kladl větší důraz na to, aby přešívání bylo co nejméně znatelné. Zamaskování švů se provádělo zdobením. Daly se použít starší imprime šaty s květinovým vzorem, které měly zastaralý střih nebo byly poničené, ze kterých se vystříhaly nepoškozené vzory květů, které se vyztužily tylem a aplikovaly na hladkou látku.

Šaty s květinovými vzory však nebyly jediným, ale za to nejoblíbenějším společenským oděvem.

Pod umělým osvětlením koncertních síní a divadel se výborně vyjímalo měňavé moiré, které bylo zcela nevhodné pro denní nošení. Černá toaleta z moiré již nepotřebovala žádné jiné zdobení, sama byla skvostem.

Uplatňovaly se též materiály ve zlatých a stříbrných odstínech, flitry a korálky.

Hlavními znaky společenské toalety byly materiál a délka. Šaty a sukně musely sahat po kotníky nebo mohly dosahovat až na zem. Linie byla úzká, i když byly šaty bohatě zdobené či ušity z více dílů. Široká sukně se hodila jen na plesy. Sukně u společenský šatů směla být široká, ale musela splývat, roztočit se směla jen při tanci. Dalším znakem byl hluboký dekolt. Šaty bývaly jen na ramínka a měly odhalená záda. Výstřih na přední části, pokud byl, měl úzký a špičaty tvar. Tento typ šatů prezentovaly především filmové hvězdy či modelky v módních časopisech. Ženy však volily nejraději černé dlouhé šaty s kožešinovou perelínou, štólou nebo lesklým kabátkem.

Sametové toalety byly často doplněny bižuterií, která byla dostupnější než látky. Módní byly dekorativní klipsy umístěné na kraj výstřihu nebo do pasu. Bižuterie byla velmi oblíbeným doplňkem, byla levná a dostupná. Na brožích a klipsech se objevují florální motivy či geometrické tvary. Nosily se šňůry z korálků, přívěsky i náhrdelníky z jablonecké bižuterie či přírodních materiálů. Velmi oblíbené byly perlové šňůry. Šaty se doplňovaly pásky z nejrůznějších materiálů a nejrůznějších provedení.

Pro starší dámy se hodily šaty spíše z tmavšího materiálu doplněny kabátky, perelínkami či bolerky z blýskavého lamé, brokátu nebo zlaté kůže. Mohly být též pošity blýskavými flitry či korálkouvou výšivkou. Další variantou byla i tmavá sukně z taftu, která byla doplněna halenou s batikou protkanou stříbrnými či zlatými nitkami. Skromnější podoba kabátku byla ušita z látky výrazné barvy doplněna jen blýskavým doplňkem.

Pro mladé dívky bylo možné večerní šaty i uplést. Šaty upletené z hedvábné příze v kombinaci se sametem působily velmi elegantně.

Šaty do společnosti a šaty plesové

Plesové šaty

Předepsaný oděv byl uváděn na pozvánkách na ples, a to i na abiturientský. Pro dámy to byla večerní toaleta, u pánů pak smoking nebo tmavý společenský oblek.

Šaty se nosily s náznakem krinolíny, které svým vypasovaným živůtkem a dekoltem připomínaly módu minulého století. Neměly sice krinolínu a desítky spodniček, ale linii štíhlého pasu a velmi široké sukně měly společnou. Šaty působily velice romanticky. Šily se z lehkého tylu, šifónu, mušelínu nebo organdy. Sukně byly plné rýšků a volánků. Délka šatů byla až na zem.

Nosily se i šaty modernějšího stylu. Hladké, úzké, které rýsovaly ženskou postavu. Tyto úzké toalety se zhotovovaly z velmi drahých materiálů, jako byly těžké vzorované tkané hedvábné látky, protkávané třpytivými vlákny, ze zlatého a stříbrného lamé, brokátu či z měkkého moiré, z hedvábného žerzeje, z velurošifónu temných odstínů a neposledně z nadčasového sametu. Hluboký výstřih vpředu, nahá záda, odhalená ramena a paže. Inkrustace z drahých krajek nebo skvostná výšivka, na nahých ramenou bohaté kožešinové pelerinky či přehozy a hedvábné kabátky.

Šlágrem první válečné plesové sezóny se stal měňavý taft barvy zlatohlávků.

Na toaletách i v účesech se objevují čerstvé květy. Ty mohly být umístěny i na rukávcích, na ramínkách šatů. Šaty mohly mít i celé pasy z květin.

Dalším oblíbeným materiálem na doplňky byla zlatá a stříbrná kůže. Doplňky jako pásek, rukavičky, čepeček či kabátek se hodily především k černým plesovám šatům, které tento doplněk efektně zvýraznil.

U plesových střevíců se jiná než zlatá či stříbrná barva nepřipouštěla. Během války byly tyto střevíce nedostatkovým zbožím. Proto se dala zvolit náhradní varianta a za pomoci bronzové, stříbrné či zlaté tinktury , která stála pouhou 1,-K, si ženy upravily letní střevíce na taneční.

Místo pláště se nosila společenská pláštěnka, často s kapucí, která chránila účes proti dešti, sněhu a větru.

Plesové šaty

 

Šaty do tanečních

Mladé dívky měly volit světlé jednobarevné šaty, většinou bílé, jemně růžové, blankytně modré barvy a v jemných odstínech červánků. Dále všechny odstíny krémové a slonové kosti, smetanová, krémová, perlová, režná, béžová či vanilková. Trendem byly pastelové barvy. Barvy jako smaragdová zeleň, odstíny cyklámenově růžové nebo pávově modré byly k vidění spíše ojediněle. Nehodila se pro ně hluboká dekoltáž, naopak šaty do tanečních byly upnuté až ke krku nebo měly límeček. Typické byly krátké řasené či balónové rukávy. Mladým dívkám slušely romantické historizující šaty se širokou sukní a upnutým živůtkem. Vysoké pasy do špičky zdůrazňovaly poprsí. Vhodně umístěné nabírání, plisování, žabičkování a různé volánky na živůtku podtrhovalo ženské tvary. Pro vysoké štíhlé dívky se uplatňoval tzv. kimonový střih. Pro ostatní byl zapotřebí propracovanější střih zdůrazňující přednosti a zakrývající nedostatky. Oblíbená byla bolerka.

Materiály na šaty do tanečních byly lehké a průsvitné. Byly to látky jako etamín, tyl, organdy, šifón a krajka, které patřily vedle taftu, hedvábí, saténu a krepdešínu ke stálicím tanečních hodin.

I ozdoby dívčích šatů byly voleny skromné. K dívkám nepatřily šperky, maximálně ozdoba z květin, ať živá nebo textilní. Nosily se brože a ozdoby do vlasů z barveného peří. Postačila i sametová stuha do vlasů či na krk nebo široká stuha či šerpa v pase. Místo parfému používaly dívky levandulové mýdlo.

Oblíbeným doplňkem byly pletené či háčkované rukavičky.

Gardedáma volila velkou společenskou toaletu. Maminky tedy oblékaly tmavé modely s kabátky protkanými stříbrnými a zlatými nitkami. K nezbytné výbavě patřila gobelínová kabelka. Nezbytný byl kožešinový přehoz, tepaná brož. Ani bez pudřenky se gardedáma neobešla.

Oděv pro gardedámu, šaty do tanečních.

Stříbrné gravírované pudřenky byly nejrůznějších tvarů. Módní byly hranaté pudřenky leštěné do vysokého lesku ozdobené jen jednoduchým ornamentem nebo osobním monogramem.

Pudřenka v rukách budoucí mladé dámy byla malým symbolem zralého ženství.