Personál Červeného kříže

1. Dobrovolné ošetřovatelky ČSČK

ČSČK se věnoval přípravě dobrovolných ošetřovatelek a to ve spolupráci s místními spolky.  Pořádal kurzy domácího ošetřování, jejichž absolventky uplatnily svoje znalosti v místních rodinách nebo v dobrovolné službě pro ČSČK. Služba dobrovolných sester, jejichž výuka byla započata v roce 1932, pak byla určena pro nemocné u jejich lůžka, kde tyto sestry plnily lékařovy ordinace.
Ošetřovatelské kurzy, které předcházely vzdělávací normu Dobrovolná sestra, se organizovaly především ve městech, kde bylo možno praktickou část výcviku provést přímo v nemocnicích. Hodinová dotace kurzů byla 72 hodin. Vyučovací doba byla rozdělena přesně na polovinu mezi hodiny teoretické výuky a hodiny praktické přípravy.
Program kurzu tvořilo 8 obsahových okruhů:
- péče o nemocné
- asepse, antisepse a dezinfekce
- všeobecná hygiena
- nauka o obvazech
- nauka o zlomeninách a vyvrtnutích
- nauka o první pomoci
- nauka o chorobách vnitřních a infekčních
- hlavní rysy anatomie, fyziologie a bakteriologie
Témata jednotlivých přednášek se týkala např. osobní a domácí hygieny, základů tělovědy, nejdůležitějších zákroků ošetřovatelských, péče o matku a kojence, výživy zdravých a nemocných osob, veřejného zdravotnictví, první pomoci. Po přednáškách se účastnice kurzu uplatnily v nemocnicích.
V letech 1922-1925 ČSČK uspořádal 75 těchto kurzů pro 1658 žen. Absolventky kurzů uplatňovaly svoje znalosti ve vlastních rodinách nebo v dobrovolné službě ČSČK. Ošetřovatelky evidoval ČSČK pro případ potřeby.

Sestra ČSČK při návštěvě v rodině patřící do péče žižkovské poradny Našim dětem.

2. Dobrovolné sestry ČSČK

Od roku 1932 začal Červený kříž se školícími kurzy Dobrovolných sester ČSČK.
Myšlenka utvořit kurzy dobrovolných sester byla jednou z nejlepších, které Červený kříž uvedl ve skutek. Kurzy pro dobrovolné sestry byly přijaty veřejností s velikým porozuměním a počet 10 000 dobrovolných sester v krátké době necelých 4 let znamenala veliký úspěch této myšlenky. Zájem o tyto kurzy stále stoupal a jejich účelem bylo, aby naše vlast měla ve válce ženy, které dovedou pomoci, a v míru ženy, které udržují svoji rodinu zdravou, a obětavou prací přispívají, aby národ byl pevný a silný.
Úkolem dobrovolných sester bylo pracovat pro zmírnění morální a fyzické bídy, pečovat o nemocné a raněné v případě války či jiné pohromy. V době míru se sestry snažily chránit zdraví, zabraňovat nemocem, poskytovat první pomoc a šířit poznatky moderní hygieny.
Ženy a dívky vstupovaly do organizace ČSČK dobrovolně a pracovaly pro něj bez nároku na odměnu. K tomu se zavazovaly slibem, že budou k dispozici na zavolání, omluvou jim byly pouze závažné rodinné situace.
První kurz pro dobrovolné sestry ČSČK byl zahájen v posluchárně Anatomického ústavu v roce 1932 přednáškou generála MUDr. Haeringa. Přednášek tohoto kurzu, které se většinou konaly v budově České státní ošetřovatelské školy v Praze, se účastnilo celkem 11 žen. Všechny posluchačky nakonec vykonaly závěrečnou zkoušku. Přednášky se konaly 2 krát v týdnu, vždy v úterý a v pátek.

Témata přednášek byla následující:
a) O základech tělovědy,
b) Všeobecná hygiena,
c) První pomoc,
d) Ochrana obyvatelstva v případě války,
e) Základy ošetřovatelské péče.
Téma hygieny bylo na přání posluchaček rozšířeno o dvě hodiny a následující okruhy:
Pravidla výživy, Hygiena oděvu, Otužování těla.

Praktická cvičení byla doplněna krátkou praxí u lůžka nemocných na klinikách.

Praktikantky docházely v menších skupinách v ranních hodinách, kdy mohly prakticky vyzkoušet největší počet ošetřovatelských úkonů. Učily se stlaní lůžek, ranní toaletě, ošetřování proleženin, podávání léků, měření fyziologických funkcí apod.
 
Sestry se školily v kurzech nejen pro služby v době míru, ale i pro dobu války (což bylo prvotním posláním ČK), využívány byly i pro pomoc při živelných katastrofách a epidemiích.
Nábor nových kurzistek a úroveň kvality organizace kurzu byla plně v působnosti pořádajícího spolku ČSČK.
Podle dobových svědectví bylo pro spolky nejtěžší uspořádání prvních kurzů pro nové dobrovolné sestry. Uspořádání dalších kurzů bylo již snazší, protože na přípravě a vedení kurzů se podílely vyškolené dobrovolné sestry samy, oporou jim byli lékaři a profesionální ošetřovatelky. Profesionálové byli nápomocni při řešení odborných otázek.
Požadavky na Dobrovolné sestry byly vysoké a vzdělání nabyté v kurzu se ukázalo jako nedostatečné pro praxi. Proto se sestry musely věnovat dalšímu sebevzdělávání v oboru a příležitost jim byla dána v ošetřovatelských odborech.
Činnost odborů nebyla možná bez podpory spolků ČSČK. Odbory dobrovolných sester pořádaly pravidelné schůzky, které mimo udržování vztahů mezi sestrami měly i vzdělávací podtext. Byly zde opakovány a doplňovány poznatky z první pomoci, ošetřování nemocných v domácím prostředí apod.
První odbory dobrovolných sester byly zakládány ve městech, v nichž byly zřízeny nemocnice, ve kterých bylo umožněno vzdělávání dobrovolných sester. Neocenitelná byla dobrovolná a bezplatná pomoc lékařů, kteří pochopili, že dobrovolné sestry jsou nejen pomocí pro nemocné, ale podílejí se i na diagnostice poruch zdraví a působí tak na zlepšování národního zdraví.

3. Opakovací kurzy

V opakovacích kurzech pro dobrovolné sestry byla probírána aktuální témata, nové poznatky z oboru a byly opakovány důležité kapitoly proškolované během základního kurzu. Probírána byla např. témata asepse, zdravověda dítěte.
Existovaly i sekce české i německé. Například brněnský odbor, který byl v z moravskoslezských odborů nejpočetnější se svými 830 sestrami, měl i německou sekci. Od října 1936 do června 1937 uspořádal 7 kurzů českých a 2 německé, mimo to byl uspořádán kurz pro učitelky, profesorky a farmaceutky. Byly pořádány přednášky o léčivých bylinách, o ženských chorobách o zhoubných nádorech a další. Průměrná účast sester na českých přednáškách dosahovala 300 až 350, na německých 50 posluchaček. Dále byly upořádány rozšiřující kurzy a to kurz dietního vaření skládající se ze 16 hodin teorie a ze 16 hodin praxe pro 22 sester, kurz řízení automobilu pro 29 sester a dvakrát byl uspořádán kurz s plynovými maskami. O ohrožení plynoucím z blížící se války svědčí např. i mimořádné přednášky, mimo jiné přednáška Jak uchováváme potraviny před bojovými plyny.
Podobná přednášková činnost byla vyvíjena i ošetřovatelskými odbory v jiných městech. Nabídka témat byla hodně široká, o čemž svědčí ukázky témat přednášek např. Bojovné plyny a první pomoc, F. Nightingalová, zakladatelka moderního ošetřovatelství, Péče o chrup a jeho význam pro zdraví člověka, Ošetřování raněných s plynovými maskami za vedení instruktora.
Dobrovolné sestry dále vykonávaly dohled na různých veřejných akcích, jako byly letecké dny, službu u říčních lázní, na akcích pro děti, kde prakticky uplatnily svoje znalosti a dovednosti.

Vzdělávací norma Dobrovolná sestra Červeného kříže je vyučována s obměnami, které se netýkají jen rozsahu a obsahu školení, ale i uplatnění absolventek a absolventů, až do dnešních dnů.

Cvičení CPO, kde se zapojily i dobrovolné sestry ČSČK

4. Pomocný personál nemocnic a lazaretů

Ve válečném období rostl počet raněných někdy velmi drasticky a síly sanitních sester nestačily. Často byl proto využíván i pomocný personál. Jejich ústroj byla prostá. Civilní oděv doplňovala klasická zástěra. Označen byl páskou s červeným křížem.

5. Stejnokroj (uniforma) dobrovolné sestry

a) V nemocnicích a lazaretech, při charitativní činnosti apod.
Pracovní úbor pro dobrovolné sestry Československého Červeného kříže doporučují dobové publikace z období první republiky tento:
Velká bílá zástěra vzadu na zapínání, dlouhé rukávy. Tento oděv měly sestry za povinnost nosit po celou službu. Od ranních lékařských vizit až do doby, kdy se ukládaly ke spánku. Pod těmito „zástěrami“ nosily své osobní šaty. Obuv pohodlná s nízkým podpadkem, opatřená gumou. Bílý čepeček kryje vlasy a chrání je. Nošení šperků k pracovnímu úboru není přípustno. Též líčení a nalakované nehty nejsou přípustné.

b) Při pochůzkové činnost a dohledu na veřejných akcích
Dobrovolnice byla oblečena v civilní oděv, označený na rukávu páskou s červeným křížem, pohodlnou obuví na nízkém podpadku. Vybavena byla brašnou se zdravotnickým materiálem pro poskytnutí první pomoci.

Průkaz dozorce ČSČK – přední část

Průkaz dozorce ČSČK – zadní část

Vybavení brašny
– obvazový materiálem            
– leukoplast
– mulové kompresy
– lisovaná vata
– sada na popáleniny            
– jodová tinktura
– borová voda
– spinací špendlíky
– nůžky
– pinzeta
– kapátko
– borová voda

OBRÁZEK ZATÍM NENÍ K DISPOZICI
Další průkazy, osvědčení, dokumenty

Průkaz člena místního spolku ČSČK – přední strana

Průkaz člena místního spolku ČSČK – zadní část

Průkazka dorostu ČSČK – vnější strana

Průkazka dorostu ČSČK – vnitřní strana

Formulář pro vyhledávání zajatců, raněných a nemocných za 1. světové války. Zde ještě ČSČK fungoval pod názvem spolek Červeného kříže pro království České, Rakousko-Uhersko.

Vysvědčení o samaritánské zkoušce

Autor: Markéta Drahokoupilová
Zdroje: