Československá státní policie

Všeobecná historie SUSB a SNSB

Po vzniku ČSR byl zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n. (tzv. recepční normou) převzat policejní aparát rakousko-uherského systému, který stále na území nového státu existoval. Nadále tedy u nás fungovala jistá trojkolejnost policejní správy. Policejní správu prováděla na území ČSR policie státní, policie komunální a četnictvo.

Státní a komunální policie prováděla bezpečnostní službu ve městech a obcích. Četnictvo pak vykonávalo bezpečnostní službu v terénu a v obcích, ve kterých nebyl zřízen státní policejní úřad, ani zde nefungovala policie komunální.

Po vzniku ČSR bylo potřeba zcela nově vybudovat instituce, které nebylo možno převzít z bývalé rakousko-uherské monarchie. V roce 1929 byla z tohoto důvodu zřízena Všeobecná kriminální ústředna při policejním ředitelství v Praze (dále VKÚ). Hlavními úkoly VKÚ bylo zejména vedení ústředního přehledu zločinců, kteří působí na celém území ČSR, dále zločinců specialistů, zvlášť nebezpečných zločinců, a to včetně sbírání informací o těchto osobách a spolupráci při výcviku bezpečnostních orgánů.

Státní policie existovala na území ČSR v podobě státních policejních úřadů. Šlo o dvě policejní ředitelství, a to v Praze a Brně a dvě policejní komisařství, v Plzni a Moravské Ostravě. Vláda byla zmocněna ke zřizování dalších policejních ředitelství a komisařství zákonem č. 165/1920 Sb. z. a n.

V čele policejních ředitelství stáli policejní ředitelé, v čele policejních komisařství správci policejních komisařství. Jim byl podřízen potřebný personál zejména uniformovaná policie (Sbor uniformované stráže bezpečnosti – SUSB) a policie neuniformovaná (Sbor neuniformované stráže bezpečnosti – SNSB). Agenda vykonávaná státními policejními úřady byla různorodá. Jednalo se zejména o dohled nad zachováváním veřejné bezpečnosti a pořádku, dohled nad záležitostmi spolků, shromáždění a tisku, dohled nad divadly včetně povolování veřejných produkcí. Dále pak státní policejní úřady vykonávaly službu dopravní a zbrojní. Státní policejní úřady vznikaly postupně tam, kde to bylo potřebné, a také dle finančních možností zřizovatele, tedy státu. Podle rozsahu a charakteru úkolů jimi plněných to byla buď policejní ředitelství, policejní komisařství (popřípadě expozitury těchto úřadů) a pohraniční policejní komisařství.

Koncem dvacátých let již bylo těchto policejních úřadu kolem třiceti, avšak jejich činnost nebyla nijak zvlášť koordinována. Koordinace a spolupráce mezi jednotlivými policejními úřady a státní policejní správy vůbec přichází až v době nárůstu nacistické hrozby. Ke sjednocování napomohlo vládní nařízení č. 51/1936 Sb. z a n. Na jeho základě pak policejní úřady vznikaly podle potřeby a bez ohledu na souhlas obcí, takže v roce 1938 přesáhl počet policejních úřadů sto. Města a obce si mohla ustanovit vlastní bezpečnostní službu, tzv. komunální policii. Komunální policie se řídila obecnými předpisy platnými pro policii státní, a zároveň předpisy lokálními, které byly označovány jako směrnice, instrukce nebo policejní řády. 

Zdroje: K. Košťál - DP: Policie ČR, její charakteristika a místo v systému bezpečnostní správy státu

Autor: Miloslav Vlasák